Je nutné si uvědomit, že pořízením pejska, či jakéhokoliv živého tvora na sebe berete obrovskou zodpovědnost. Zvláště starat se o psa či kočku je opravdu velmi náročný a dlouhodobý závazek. Psi se dožívají 10 až 15 let života a po celou dobu potřebují neustálou péči, která spočívá v pravidelném venčení několikrát denně za každého počasí, správné výživě, veterinární péči a pořízení potřeb na spaní, krmení atp. To vše vyžaduje finanční prostředky, se kterými musíte dopředu počítat.

Zkuste si tedy odpovědět na pár otázek, které rozhodně nemají sloužit k odrazení pořídit si nějakého domácího mazlíčka, ale naopak vám mohou pomoci správně se rozhodnout, případně vám ušetřit zklamání pramenící z pouhé neinformovanosti. Pokud na většinu otázek odpovíte záporně, pořízení zvířete si důkladně rozvažte, případně se poraďte s nějakým odborníkem – chovatelem.

• Jste schopni přizpůsobit denní režim tak, aby pes nezůstával dlouho sám?
• Pes chovaný v bytě musí chodit pravidelně,  aspoň 4 x denně za každého počasí ven, jste schopni to zajistit?
• Máte přátelé nebo rodinu, kteří se vám v době vaší dovolené o zvíře postarají?
• Souhlasí s pořízením psa celá rodina?
• Najdete si čas na hraní a dovádění se psem a na jeho důslednou výchovu a výcvik ?
• Počítáte s tím, že budete muset po svém pejskovi uklízet jeho výkaly ?
• Máte v okolí park či jinou travnatou plochu, kam budete se svým miláčkem chodit?
• Je váš rodinný rozpočet připraven na náklady spojené se psem (očkování, odčervení, antiparazitální přípavky, výživa atp.)?
• Pořizujete-li psa dětem, jste připraveni že většina zodpovědnosti bude na vás - rodičích?
• Žijete-li v bytě, máte tolerantní sousedy, kteří překousnou občasné naříkání vašeho štěňete?
• Bude výběr plemene vhodný zrovna pro vás nebo se rozhoduje pouze podle vzhledu?  (např. není vhodné pořizovat temperamentí lovecké plemeno pro lidi, kteří nejsou sportovně založeni nebo pořizovat obří plemeno do činžovního domu bez výtahu)
• Pokud s pejskem mají chodit ven děti, budou ho schopni fyzicky zvládnout? (výběr plemene)

Než si přivete štěňátko domů, nachystejte si výbavičku:

• misky na vodu a krmivo (velikost přizpůsobte danému zvířeti);
• připravte místo, kde chcete aby štěně spalo a dejte mu tam deku či pelíšek (je zbytečné kupovat drahé pelíšky, když nevíte, zda je malý raubíř nerozcupuje, to stejné platí u krásných proutěných košů, o které se může štěně poranit);
• pokud chcete učit štěně chodit na noviny či savou podložku, připravte si jich velkou zásobu;
• pořiďte si obojek (ideální je měkký kožený či nylonový) a vodítko (lehké s malou karabinkou, ne natahovací tzv. "flexi - pouze byste tím podpořili zlozvyk tahání na vodítku);
• hračky (např. uzlík, balonek na šňůrce, …), v žádném případě nedávejte staré boty, smeták, apod.

Výživa je jednou z nejdůležitějších věcí, tudíž je třeba investovat do co možná nejkvalitnějšího krmení alespoň do 1 roku stáří. V naší ordinaci preferujeme krmení z 80 – 90 % komerční stravou (granule), zbytek bílé maso, rýže, těstoviny, zelenina, ovoce, vejce, mléčné výrobky (tvaroh, pribiňáček, bílý jogurt, lučina). Malého žrouta v žádném případě nepřekrmujeme, necháme ho růst pěkně pomalu a postupně. Krmení necháme v misce max. 15 min., což u většiny hladovců není vůbec potřeba, neboť správné štěně má misku vymetenou do minuty. Pokud štěně o plnou misku nejeví zájem, po dané době ji vezmeme, nic jiného mu nenabízíme a dáme mu opět v době dalšího krmení. Tímto postupem mrně naučíme, že má žrát v době kdy mu dáme a co mu dáváme, že jinak nedostane nic.

Je opravdu důležité si štěně nerozmazlit a vždy mu při další dávce dát to stejné jídlo, které odmítlo, neboť i malá psí mimina jsou velmi chytrá a snaží si počkat na lepší. Krmení metodou, že po celý den má pejsek k dispozici misku plnou jídla (většinou granulí) vede pouze k tomu, že pes dané jídlo nechce jíst a čeká, zda mu jeho milující majitelé nepodstrčí něco lepší. Touto metodou se krmí kočky, ne psi. Pokud s pejskem cvičíte a odměňujete ho pamlsky, je vhodné s tím počítat i v krmné dávce. Pamlsky nemají sloužit k nakrmení, mají pouze navodit příjemný pocit. Velikost by měla být asi jako nehet, aby ho štěně nemuselo kousat ale jen zhltlo. Použít můžete piškoty (dětské nebo ideálně psí, které jsou méně sladké), tvrdý sýr, vařené kuře, občas i párek, měkké pamlsky typu "šmakos", tvrdý loupáček, koláček, rohlík, prostě cokoliv co má vaše štěně rádo, je mu vzácné a za co by udělo cokoliv.

Nejsou vhodné granule, kterými krmíte ani velmi tvrdé pamlsky – musí se dlouho kousat, tím se ztrácí podstata odměňování a štěně už neví, za co mlsek vlastně dostalo. Když vidíte, že už vašeho malého cvičence nemůžete nalákat, musíte pamlsky změnit. Já například používám jako základ psí piškoty a vždy je něčím buď ochutím nebo jen navoním - trochou kuřecího vývaru, párkem, lučinou, syrečky, kuřecím masem, kloubky z kuřete, odřezky s polívky, paštikou, apod. Vše záleží na vaší fantazii a zažívacím traktu vašeho svěřence, pokud má po něčem průjem, nedávejte ho.

Běžné krmením rozdělíme do několika dávek dle věku:

• do 4 měsíců: 4 × denně
• od 4 - 6 měsíců: 3 × denně
• od 6 měsíců: 2 × denně
• od 1 roku: 1 – 2 × denně (záleží na majiteli, obecně je lepší krmit 2 × denně)

S výchovou začínáme od prvního dne. Je nutno od začátku stanovit štěňátku pravidla, co smí a co nesmí. Nenechte se obalamutit jejich roztomilostí, jednou z nich vyrostou sebevědomí jedinci a pak už se vám budou jistá pravidla prosazovat hůře. První povel, který by mělo znát každé štěně, je tzv. zákazový povel „ne", "nesmíš" nebo "fuj“. Je jedno, který použijete, důležité je být důsledný a používat ho vždy, když se vám chování vašeho mazlíka nebude líbit. Povel říkáme rázným hlasem. Když už na něj štěně dobře reaguje, nezapomeňte ho pochválit v momentě, kdy plní to,  co po něm chcete. Dalším oříškem pro některé majitele je naučit jejich miláčka čistotnosti. Zde je třeba podotkout, že to chce hodně trpělivosti a sebeovládání, ale pozitivní výsledek se dostaví nebojte se.

Od chovatele byste si měli přivézt zdravé, řádně naočkované (dostanete očkovací průkaz) a odčervené štěně (ideální věk odběru je okolo 8. týdne věku).  Přesto byste měli co nejdříve navštívit veterináře (ideální je asi po týdnu stráveného v novém domově). Veterinář vám štěňátko prohlédne a zváží, řekne vám, kdy se dostavit na další očkování, doporučí vám krmivo pro správný vývin a odpoví na vaše dotazy. Z návštěvy nemusíte mít žádný strach, naopak doporučujeme  být v klidu, jinak svou nervozitu přenesete na vašeho malého svěřence. Nejde o nic bolestivého, jedná se o seznánemí s novým prostředím a většinou se štěňátkům u nás líbí. Nabídneme jim piškotky a hrajeme si s nimi, abychom u nich vytvořili pozitivní asociaci.

Štěňátko přichází do nového domova většinou ve věku 7 – 8 týdnů. Za žádných okolností si štěně neberte před 6. týdnem věku. Od své matky a sourozenců se naučilo, jak se má chovat ve psí smečce, a nyní je čas naučit se, jak se chovat v lidské smečce a jejím okolí. V tomto věku je psí mimino jako nepopsaná kniha a záleží jen na jeho majiteli, jaké zkušenosti mu předá do života. Pro štěně je vše úplně nové, a tak je jen na člověku, jak dokáže v klidu ukázat, vysvětlit a nakonec i naučit štěňátko, jak se v určitých situacích chovat. Věk mezi 8. – 11. týdnem je z hlediska budoucího chování psa jedno z nejdůležitějších období, proto ho za žádných okolností nezanedbejte. Co tedy můžete udělat pro své štěně, aby z něj vyrostl vyrovnaný a pohodový pes?

Pozitivní zkušenosti

Vzhledem k faktu, že věk 8 – 11 týdnů je tzv. vtišťovací fáze strachu, je důležité, aby štěně mělo v tomto období jenom pozitivní zkušenosti. Může se totiž stát, že pokud se něčeho v této době poleká, může se potom bát celý život.

Příklad: Celá rodina ze sousedství se chce přijít podívat na vašeho malého svěřence.

Měli byste to vydržet a alespoň týden nikoho domů nezvat, aby si mimino v klidu zvyklo na novou rodinu. Po této době klidu, nebo i v případě, že se návštěvě nevyhneme, je dobré návštěvníky předem upozornit, aby se na štěně hned všichni nevrhli, ale naopak aby se chovali velmi klidně a sami vyčkali, až za nimi štěně samo přijde a potom mu mohou dát nějaký pamlsek. Zde hodně záleží na konkrétním štěněti, jelikož např. štěně labradora nebude mít s novými lidmi žádné problémy, ale naopak třeba malá čivava se může leknout a bude mít strach po celý život.

Příklad: Návštěva veterinárního lékaře

Domluvte se s námi a přijďte na první návštěvu k veterináři jen za účelem zvážení, prohlídky, aby štěňátko hned napoprvé nemělo špatnou zkušenost a nezažilo nic bolestivého, pouze se s ním pomazlíme, prohrajeme a dáme piškotek.

Příklad: Seznámení se psem od rodiny

Pokud vaše štěně nemá dokončené základní očkování, ale vy máte v rodině, či vaši známí mají pravidelně očkovaného psa a setkání proběhne na zahrádce, a ne na „pročůraném“ sídlišti, setkání nic nebrání. Důležité! Pes musí být hodný na štěňata a nesmí být tak velký a divoký, aby štěněti ublížil. Například doga a čivava. Zde musí člověk použít zdravý rozum. Když se jedná o starší klidné zvíře, které má ze štěněte spíše srandu a je velmi opatrné vědomé si své síly při manipulaci a kontaktu se štěnětem, pak to není žádný problém. Problém je naopak divoký puberťák většího plemene versus nějaký malý yorkšírek. Prostě setkání musí proběhnout v pohodě, a ne že malé štěně má trauma, že ho pes převálcuje.

Příklad: První jízda výtahem, autem, vlakem, apod.

V klidu a v pohodě štěně klidným hlasem chválíte a odměňujete a chováte se tak, jako by jízda byla každodenní rutinou. Pokud štěně baští, vrtí ocáskem a v podstatě okolí vůbec nevnímá, je to ideální. Pokud se naopak štěně bojí, nepřijímá odměny, je skrčené a nekomunikuje, pak ho pouze držte a klidným vyrovnaným hlasem (ne chlácholivým) mu říkejte: „Co se bojíš, vždyť se nic neděje“ a taky se tak chovejte. Tuto činnost několikrát denně opakujte, dokud štěně opravdu nepochopí, že se nic zvláštního neděje, že o nic nejde a vezme si klidně i piškot :-))).

Obecně vzato, je toto období ideální pro seznámení štěněte se všemi nástrahami života ve městě, jako je dopravní ruch a další nové zvuky, např. křik dětí, zvuk jízdy aut, kol, kolečkových bruslí apod. Berte své štěně co nejčastěji do města, do restaurací, na dětské hřiště. Jen si sedněte poblíž na lavičku a nechte štěně, ať nasává atmosféru kolem. Když k němu přiběhnou děti, rozdejte jim pamlsky, ať mu v klidu nabídnou, ať si ho v klidu pohladí, ale žádné chování, či vodění na vodítku, jen přátelské pohlazení. Vezměte ho na nádraží, projeďte se s ním vlakem, zajděte k nákupnímu centru, kde pozná zvuk nákupních vozíků a pokud lidé na ulici mají zájem si ho pohladit a ono má taky zájem, umožněte to. Vše musí probíhat pozitivně, štěně se nesmí traumatizovat.

Lidé považují mazlíčky v tomto věku ještě za malá štěňata, ale právě v tomto věku začínají u některých jedinců první problémy s chováním. Lidem se zdá roztomilé, když psí mimino vrčí na gauči, ale zde si právě mnozí zakládají na problém. Psi dospívají daleko rychleji, než lidé, takže věk 12 – 16 týdnů odpovídá asi 10 – 11tiletému dítěti. Je potřeba si uvědomit, že to, co nebudete tolerovat 11tiletému výrostkovi, nemůžete tolerovat ani takhle starému štěněti. V této době už má většinou vaše štěně dokončeno základní očkování, proto hurá do víru seznamování se se zástupci vlastního druhu (očkovanými i neočkovanými) na procházkách či na kynologickém cvičišti. Samozřejmě stále platí dál se seznamovat s novými podněty a situacemi.

Seznamování se psy

Socializace je proces, který nikdy nekončí. Štěně a později dospělý pes se učí celý život. Rozdíl je pouze v tom, že dospělý pes dokáže spoustu situací vyřešit sám (pokud mu majitel v jeho mládí umožnil správné podněty pro socializaci), kdežto malé štěně (nepopsaná kniha) životní zkušenosti nemá, proto se je musí teprve naučit. Pro správný vývoj chování k ostatním psům je proto velmi důležité aby první zkušenosti byly opět pozitivní.

Umožňujte svému štěněti co nejvíce možností kontaktu s ostatními psy všech plemen. Podmínkou samozřejmě je, aby tito psi byli hodní na štěňata. Nestyďte se zeptat kolemjdoucích venčících lidí, zda je jejich pejsek hodný na štěňata, a zda se můžou očuchat. Pokud na takového pejska narazíte, pusťte štěně na volno, nebo aspoň na !prověšeném! ne nataženém vodítku, protože nataženým vodítkem upozorňujete své štěně dopředu, aby se bálo, protože vy máte strach. Vyrovnaný dospělý pes štěněti neublíží, a vaše štěně zase ví od maminky, jak se k dospělému jedinci chovat, nebojte se. Pokud se bude štěně chovat slušně, dospělý pes ho buď vyzve ke hře, nebo ho bude ignorovat. Pokud se bude vaše štěně chovat moc drze, dospělý pes ho upozorní, aby vědělo jak se příště chovat. Opět se bát nemusíte, oba komunikaci moc dobře rozumí a pamatujte, že nikomu vaše štěně nerozumí tak dobře, jako svému druhu. Je to ta nejlepší škola života. Když narazíte na štěně stejného či podobného věku, a místo setkání je bezpečné, nechte výrostky, ať si pohrají. Možná se vám bude zdát jejich hra tvrdá, ale nebojte se, je to jen hra.

Pokud nemáte možnost setkání s jinými psy, přihlaste se do nějakého výcvikového kurzu, či školky pro štěňata (zde je povinné mít dokončené základní očkování).

Obecně platí, že zhruba do 1 – 2 let (u větších plemen) by mělo mít štěně jen samé pozitivní zkušenosti se psy. V pozdějším věku, když bude mít více zkušeností, už si samo vyhodnotí, ke kterému psovi může jít, a kterému je lepší se vyhnout. Za negativní zkušenost se nepovažuje, když dospělý pes vystartuje na hodně otravné štěně, to je naprosto v pořádku. I malý tyran musí vědět, kde jsou hranice. Za negativní zkušenosti se také nepovažuje, když vám štěně uteče za cizím psem a on mu vypráší kožich. Štěně se naučí, že když opustí svého pána, může „dostat na budku“, proto si příště útěk rozmyslí.

Negativní zkušeností je například bezdůvodné napadení cizím psem, kdy štěně se chová, jak má (podřizuje se), a pes ho přesto napadne. Když už by vás taková špatná zkušenost potkala, nezmatkujte a co nejrychleji zorganizujte schůzku s nějakým kamarádským psem, ideálně podobného tomu co vás napadl, který svým kamarádským chováním vytěsní špatnou zkušenost a vše dá do pořádku.

Ráda bych se zmínila o tomto období, které je také nazýváno „voláním divočiny“. Netrvá většinou dlouhou dobu, ale třeba jen pár dní, ale stojí to zato. Obvykle pes, který už krásně poslouchal, přicházel bez problémů na přivolání, začne dělat, že tyto dovednosti nikdy neuměl a neví, co se po něm chce. Při přivolání se zastaví, rozhlíží se a vymýšlí, kam půjde. Ve volné přírodě je to naprosto normální, mladý pes či fena se rozhlíží po partnerovi (u většiny fen většinou dochází k prvnímu hárání), nebo se prostě jen rozhodli prozkoumat okolí. Pokud by se měl věk přirovnat k lidskému, odpovídá to věku asi 14 – 16 let. V tomto období se také silně projevuje lovecký pud. Je velmi důležité si toto období pohlídat a důsledně dbát na dodržování daných pravidel a být neustále ve střehu. Na místech, kde to zná a hrozí útěk, raději vodit na vodítku a předcházet situacím, kdy pes zjistí, že může utéct a zažít spoustu zábavy. Naopak na místech, kde to nezná, ho klidně pusťte, tam si většinou utéct nedovolí a drží se spíše se smečkou.

Jak u psa, tak i u feny dochází v tomto období k hormonálním změnám a zvládnutí těchto změn přináší u psů stejné problémy, jako u dospívající mládeže. Nástup puberty udělá své i u psů. Zatímco se tělo snaží zvládnout stoupající hladinu hormonů, vystoupí do popředí s tím spojené vedlejší účinky. Projeví se malé změny v chování, např. strach z běžně známých věcí. Klasickým příkladem je případ, kdy pes denně prochází kolem jedné věci (např. popelnice) a najednou se z ničeho nic začne bát, štěká, couvá, apod. Způsob, jakým se jeho majitel v této situaci zachová, ho může ovlivnit na celý život. V takových situacích je důležité zachovat klid a chovat se, jako že se nic neděje, nedivit se, přijít k popelnici, popřípadě si třeba sednout k předmětu, říct takovým trochu vyčítavým hlasem: „Co blázníš, nic se neděje“. Počkejte, až k vám přijde sám, pes to většinou velmi rychle pochopí („jéje vždyť to je jen popelnice, to jsem teda trouba, že se bojím“) Hlavně ho nesmíte chlácholit, utěšovat apod. Tím byste ho jenom v jeho chování podporovali. V žádném případě ho ale za toto chování nesmíte trestat.

To, jak zvládnete takové nepochopitelné či nesmyslné chování, může sloužit jako předloha pro chování vašeho psa v budoucnosti. Z vašeho chování musí být pejskovi jasné, že za takové chování odměna nebude. Pokud narazíte na nějaký podobný problém, nevyhýbejte se mu, ale naopak pejska voďte kolem takového místa co nejčastěji.

Asi do věku 4 měsíců věku jsou kritická období vývoje u všech plemen stejná. Pak můžeme říct, že obecně malá plemena vstupují do každého období dříve než plemena velká. Nástup plné dospělosti nastává podle plemene a velikosti psa mezi 1. a 4. rokem. V tomto období se pes bude snažit jednou provždy potvrdit svoje hodnostní postavení ve smečce. Získal-li pes vyšší postavení ve smečce již dříve (doba dospívání 12 – 16 měsíců), pak podle temperamentu může jakýkoliv problém s vůdcovstvím smečky skončit agresivitou. Jestli k tomu dojde, či ne, bude záležet jednak na psovi, ale hlavně na pánovi, jak se v této situaci zachová.

Způsob jakým bude pes reagovat po dosažení plné dospělosti, je pouze vyvrcholením toho, co jste mu až dosud dovolili, když se během jeho kritických období formoval jeho vůdcovský smysl. V období plné dospělosti má váš pes už jasnou představu o tom, jaké je jeho postavení ve smečce.